Planety:
Bambulí,
Origami,
Rybí,
Kvíz
Já mám Origami planetu .Na ní žijí origami tvorové. Od těch nejkrotších beránků po ty nejstrašlivější draki ,jaké si dovedete přectavit.Máme tam také spoustu atrakcí. Například Vodní bludiště,a tak dál.
Jednoho dne nám maminka řekla ,že v 9 hodin půjdeme do vodního bludiště.Všechny 3 jsme souhlasyly,protože tam je hrozná zábava.Po snídani jsme si každá do peněženki dali 50 korun a virazili jsme.Maminka nám cestou slíbila,že fotky z našich ponorek,ponorkolodí a lodí vitiskne v podobě pohlednic.Dokonce jsme si mohli říct o 3D pohlednici.Já jsem si řekla o 3D pohlednici kachny jak loví červa s cizí ponorkou.Já s mojí sestrou Evou jsme šli do areny číslo 4 a sestra Blanka s maminkou šla do areny číslo 2.Po obědě jsme šli na obhlídku našeho nového domu s velkou zahradou a spoustou zákoutích.
Když jsme se ráno probudily,vůbec jsme nevěděli,kde to jsme. Bily jsme zviklí,že vidíme žebřík na zem,ale teť jsme viděli křišťáloví lustr nebo čalouněná křesla se stolkem.Vikoukli jsme ven na zahradu.Bila uplně jiná než ta co jsme znali z domova. Všude bili květinové záhony různých barev a vzorů,květin,kruhů a čar. Po snídani jsme poprosily,jestli můžeme ven.Maminka přikívla.Tak jsme tedy šli ven.K našemu domu se táhl svah.Bili na něm kamínkové a pískové cestički.Mi jsme se po nich vidali nahoru na vyhlídku.Když jsme stoupali po schodech středem vihlídki,tak jsme uviděli víklenek.Vlezli jsme do něj a zustali jsme skoprněle stát.Na zemi bili 3 kovoví draci.Každá si vzala jednoho draka a začli jsme s nimi hrád divadlo.Na závěr jsme složili písničku ze samých samohlásek která zní takto:aiá aiá áauo aiá aaaa aaaa íauo éíá.
Když jsme se následujcí den probudili,bylo teprv půl páté. Sjely jsme po jedné z opěrných tyčí jak to děláme každé ráno (máme tam totiž palandu).Višly jsme ven na chodbu.Bila uplně prázdná.Řekly jsme si,že má maminka dnes asi velmi dobré spaní.Naše maminka totiž trpí na noční můri a hodně se budí. Tak jsme se chitily parapetu a jedna po druhé jsme se potichu vyškrábaly ven.Nejdříve Eva pak já a nakonec Blanka.Všechny jsme okamžitě běžely na vihlídku,aby jsme sjely do zahradního zákoutí.Když jsme ho proskoumávali,tak Blanka našla otvor,do němž bi jsme se všechny vešly.Všechny jsme do něj vlezly.Kupodivu nás to pustilo dál. Když jsme z toho vilezly,tak jsme zjistily,že jsme pod klenbou. Klenbou z Javoru.Nejdřív jsme se sebe navzájem ptaly, co to má znamenat,ale pak jsme si uvědomily,že je to vlastně další místo,kde by jsme si mohly hrád.Blanka doběhla do kuchině pro chleba s marmeládou,kterí si maminka dnes dala k snídani.Kdyš Blanka přiběhla s krabičkou plnou chlebů z marmeládou,tak jsme všechny vilezly na strom a posadily jsme se na tu nejtlusčí větev, jaká byla na dosach.Do středu koruny jsme daly krabičku s chlebem namazaným marmeládou a postupně jsme je začaly ujídat.Moc nám chutnali.Po snídani na stromně jsme vymýšlely různé jazikolami.Například mmmpppmmmpppmmmpppmmmppp a tak dál.
Následujcí den,kdyš jsme se šly po noci vyčůrat tak jsme bily stašně rozespalý.Motala se nám hlava a ke všemu jsme spaly jen 5 hodin,protože Blanka šla v noci 5x na záchod (rybí záchod je budka napuštěná vodou).Ve 12 hodin jsme se ještě pořát motali.Maminka se nás ptala,co to s náma je.Mi jsme jí řekly že jsme se ve 12,2,4,5 a 6 hodin probudily kvůli odsávání. Po obědě se nám sice nemotala hlava,ale furt v nás převládala jakási lenivost.Opřely jsme se tedy o zábradlí o kterém jsme nic nevěděli,ikdyš tu stálo 100 let. Nevím jestli se to zdálo i mím sestrám,ale mně se zdálo,že kus zábradlí,o které jsem se opírala bilo delší než jinde. Zeptala jsem se mích sester,jestli se jim to taki zdá. Obje přikívly.Eva se na mne podívala,a vtu chvíli spozorovala, že vedle mně je schodiště někam dolů.Eva mně upozornila, že za sebou mám schodiště.Hned z nás opadla lenost a seškobrtaly jsme po točitých schodech dolů.Podle mněkosti jsme poznaly,že dřevo ze kterého jsou schody udělány je asy 100 let staré,takže z doby kdy tu bydlel Miroslav z Krobotic (Krobotice je mněsto na Origami planetě).Řekly jsme si,že by jsme o tom mněly říct pamákářům,ale aš za týden,protože vždycki za každou objevenou památku dostaneme 10 000 korun. Když jsme se obrátily od schodů tak jsme viděly mozajku, která zřejmně mněla přectavovat Terezínckou bitvu (Terezíncká bitva jse jmenuje Terezíncká protože se odehrála na území kostela s.v. Terezie). Když jsme se podívaly do skříněk,tak jsme viděly Bílé,Černé,Hnědé,Fialové,Červené,Žluté,Zelené,Tmavje modré a Bledě modré dračí šupiny. Vedle stála truhla.No jo ale ta truhla bila zamčená na 30 západů a nikde k ní nebil klíček. Začaly jsme tedy hledat pod stolem,pod truhlou,v záchodové míse (která bila samozřejmně čistá) ale nakonec se ukázalo že je pověšenej na 9 příčce klece ve které bil Kanárek ale už není. Odemkli jsme tedy truhlu.V truhle bili 3 pláště:červený,tmavě modrý a zelený.Také tam bil řetízek z bílého zlata a se Safírovou slzičkou.Oblékly jsme si tedy pláště a domluvily jsme se kdo bude Miroslav z Krobotic.Domluvily jsme se že Miroslav z Krobotic bude Eva.Já a Blanka jsme višly ze sklepa a zamířily jsme do kuchině.Postavily jsme se do dveří od kuchině a nahlas jsme řekli "Miroslav z Krobotic vám vskazuje ,za ním máte přijít". Maminka se divila co jí to přišlo za pozvání.Mislela si že Miroslav z Krobotic je už dávno mrtev. Nakonec to ale přijala a sešla po točitých schodech dolů.Tam na ni čekal Miroslav z Krobotic (Eva). "Pozdrav pánbůh" pozdravila maminka "dejšto pánbůh" odpovjeděl Miroslav z Krobotic."Rád bich vám předal toto" a přitom ukázala na náhrdelník.Maminka to přijmula.Teprv pak jsme si sundaliy pláště a pospíchali jsme na večeři.